Základem je neklikat na nic, co se nám zdá byť jen trochu podezřelé. Zvláštní e-mail od neznámého příjemce? Určitě neklikejme na žádné odkazy, obrázky nebo přílohy, a v ideálním případě jej raději ani neotvírejme. Podivná webová stránka, která po nás chce naše osobní údaje či dokonce heslo? Rozhodně jí nic takového nesdělíme (či spíše nevyťukáme na klávesnici).
Díky zabudované ochraně v prohlížečích a v operačním systému Windows je dnes o něco nižší šance na to, že by se náš stroj nakazil nepříjemným malwarem. Zatímco dříve byl antivirus a antimalware prakticky nutnost, dnes už se bez nich obecně obejdeme – nainstalujeme je spíše v případě, kdy víme, že náš počítač něco nakazilo.
Asi
nejčastějším zdrojem infikovaných souborů jsou různé nelegální služby: stahované filmy, videohry, ale i knihy ve formátu .pdf nebo cokoliv jiného v sobě může nést upravený kód, který útočníkovi umožní počítač nakazit. Je tak dobré se vyhnout stahování souborů mimo ověřené stránky, a rozhodně se vyhnout jakýmkoliv nelegálním souborům.
Z hlediska intenzity jsou velmi nebezpečné soubory s koncovkou .exe. Takové programy instalujte pouze ve chvíli, kdy si jste naprosto jisti, co jsou, od koho jsou a že s nimi nikdo nemanipuloval; jinak vám klidně hrozí i kompletní zablokování počítače, což je nemilé.
Pozor také na falešné e-maily nebo zprávy v messengeru, které se tváří na první pohled relevantně, ale ve skutečnosti se jen snaží zapůsobit na vaše emoce. Běžně je v nich jistá urgence, nutnost co nejrychlejšího vyřízení, jinak prý hrozí postih – uhodli jste, jedná se o sociální inženýrství.
Právě v něm se dnes skrývá asi největší digitální hrozba pro uživatele. Dnes už nemá smysl snažit se uživatele napálit falešnou webovou stránkou či e-mailem s nakaženou přílohou. Stále to ještě občas funguje, ale s tím, jak dospívá internet, začínají i jeho uživatelé chápat, co je lepší dělat a co ne.
Jenže
sociální inženýrství uživatele přesvědčí o tom, že by měl hloupost udělat, protože je to pro jeho dobro. Je to srovnatelné jako činnost tzv. šmejdů, kteří prostřednictvím psychického nátlaku obírají seniory o jejich peníze.
Buďte proto nadmíru obezřetní vůči přesvědčivým, ale neznámým lidem na internetu.
Ačkoliv digitální ochranu už máme mnohem lepší než dříve, často nám hapruje ta fyzická. V restauraci necháváme chytrý telefon ležet na stole, občas mimo naše zorné pole, bez dozoru. Neméně nebezpečné je, když ho položíme jen kousek od sklenice plné piva nebo nedej bože sladkého nápoje – lepivá tekutina nebývá ideální přírůstek chytrého telefonu.
Důležité je si přinejmenším
nastavit u laptopu heslo. Ilustrační situace: sedíme v kavárně, pracujeme u notebooku, ale potřebujeme si zavolat ven. Budeme telefonovat u východu, takže kdyby se někdo snažil s naším notebookem odejít (což je i tak nepravděpodobné vzhledem k tomu, jak složité by bylo laptop nepozorovaně vynést), uvidíme ho – krádež nehrozí.
Jenže to není to jediné, co se může stát. Chytrý útočník se notebook odnést nepokusí, ale pokud má prostor, využije jiné metody. Zapojí flash disk nebo, pokud není v kavárně mnoho lidí, se dostane k notebooku ještě blíže fyzicky; a poté už má volné pole působnosti. Krádež dat je velice rychlá.
To mimochodem ale platí i třeba ve firemním prostředí. Fyzické proniknutí do společnosti nebývá až tak těžké, jak bychom chtěli věřit. Pro útočníka pak není nic snazšího, než si najít první nezabezpečený počítač, dělat, že je pracovníkem firmy a voilà – citlivé dokumenty již nejsou ve vašich rukách.
Základem správného starání se o elektroniku je nejen
ochrana virtuální, ale jak jsme si teď ukázali, tak i
fyzická. Při vhodné míře opatrnosti vás může uklidňovat vědomí, že jste opravdu v bezpečí.