Přečíst si článek a vytáhnout si z něj to důležité umí každý z nás, ovšem následné zpracování informací už je těžší. Máme tendenci nejvíce vnímat titulek, perex, jeden až dva odstavce textu a občas odstavec poslední; zbytek buď nečteme nebo jej jen zběžně přelétneme pohledem.
To dezinformátoři vědí, a proto ty nejúdernější a často nepravdivé informace vkládají právě do těchto míst. Snadno se mohou bránit, že v textu je skutečnost na pravou míru uvedena – někde uprostřed velmi dlouhého textu – ale škoda už je napáchána.
Uživatelé na sociálních sítích kupříkladu běžně sdílí texty, které nečetli,
pouze přečetli titulek. To je velká chyba, protože právě takto se dezinformace šíří rychle a spolehlivě.
Pro správné přijetí a pochopení informace je tak dobré textu věnovat více času. To je v dnešním světě samozřejmě problematické: fenomén informačního přesycení (information overload) je všudypřítomný a před sebou máme každý den, každou hodinu, každou minutu tolik a tolik dat, že skutečně přečíst, zanalyzovat a přijmout text hraničí se superschopností.
Je to však nutné; jinak nás budou dezinformace ovládat. Když čtete nějakou fantastickou nebo zarážející novinku, nebo něco, co je až moc dobré,
zpomalte, znovu si text přečtete a informace si vyhledejte i jinde. Takto se nedopustíte nechtěného rozšíření zpráv, které nejsou pravdivé.
1. DÍL: Jak poznat fake news: Kde čerpat informace najdete zde.