Zkrácené úvazky a flexibilní práce

Flexibilita patří mezi nejčastěji skloňovaná slova současného trhu práce. Firmy o ní mluví, zaměstnanci ji požadují a odborníci ji označují za jeden z klíčových nástrojů pro zvýšení zaměstnanosti. Přesto data ukazují zajímavý paradox. Až 71 % zaměstnavatelů uvádí, že nabízí možnost zkrácených úvazků. Ve skutečnosti však zkrácené úvazky představují pouze 12 % všech pracovních míst. Jinými slovy – flexibilita existuje, ale zdaleka ne v rozsahu, který by odpovídal potřebám trhu.

Významným tématem je postavení žen. Přibližně 75 % všech zkrácených úvazků využívají ženy. To souvisí zejména s péčí o děti nebo další rodinné příslušníky. Pokud chce Česká republika zvýšit ekonomickou aktivitu obyvatel, bez širší podpory flexibilních forem práce se pravděpodobně neobejde. Mezinárodní srovnání ukazuje, že Česká republika zaostává. Zatímco v Nizozemsku pracuje na zkrácený úvazek přibližně 73 % žen, v Rakousku kolem 50 % a v Německu 47 %, v České republice jde pouze o zhruba 11 %. Navíc se tento podíl dlouhodobě výrazně nemění.

Nejvyšší podíl zkrácených úvazků najdeme ve vzdělávání, administrativě a zdravotní či sociální péči. Naopak nejnižší zastoupení vykazují těžba, energetika a zpracovatelský průmysl. Důvody jsou často technologické a provozní, ale ne vždy.

Odborníci upozorňují, že flexibilita není pouze o kratší pracovní době. Patří sem také práce z domova, sdílená pracovní místa, pružná pracovní doba nebo kombinace více forem pracovního uspořádání.

Pro zaměstnance znamená flexibilita větší možnost sladění pracovního a osobního života. Pro zaměstnavatele představuje cestu k získání lidí, kteří by jinak na trhu práce nebyli aktivní. Jde například o rodiče malých dětí, pečující osoby, studenty nebo starší pracovníky. Přesto se v praxi stále setkáváme s obavami. Někteří zaměstnavatelé se obávají složitější organizace práce, jiní nižší produktivity. Výzkumy však opakovaně ukazují, že dobře nastavené flexibilní modely mohou přinášet vyšší spokojenost zaměstnanců, nižší fluktuaci a lepší výsledky.

Možná proto není nejdůležitější otázkou, zda flexibilitu podporovat. Důležitější je ptát se, proč se její rozvoj v České republice stále nedaří ve větším rozsahu. 

• Brání tomu legislativa? 
  
• Firemní kultura? 
• Nebo přetrvávající představa, že dobrý zaměstnanec musí být fyzicky přítomen na pracovišti od rána do odpoledne?

Budoucnost práce bude pravděpodobně mnohem pestřejší než dnes. Firmy, které dokážou nabídnout skutečně flexibilní prostředí, mohou získat významnou konkurenční výhodu. A zaměstnanci? Ti budou stále častěji vybírat nejen podle výše mzdy, ale také podle toho, jak jim práce umožní žít.

Zdroj: Dotazníkové šetření Úřadu práce ČR a MPSV, brožura "Predikce a realita pracovního trhu 2026"