Jaké možnosti digitální technika přináší muzikantskému světu?

Skladatelem snadno a rychle

Dlouhá léta bylo skládání a provozování hudby vyhrazeno pouze malému počtu talentovaných hudebníků. Poslouchat mohli pouze ti, kteří si mohli živé hudebníky dovolit zaplatit. Teprve s možnostmi audiozáznamu a jeho veřejného šíření začala být konzumace hudby masovou záležitostí. Digitální éra pak otevřela brány dokořán i amatérským tvůrcům. Nahrát a veřejně publikovat hudební dílo je dnes snadnější než dojet po dálnici z Prahy do Brna.


Obrázek: Takhle to vypadá v profi nahrávacím studiu. Obrovitý mixážní pult i většinu dalších přístrojů však dnes dokáže za cenu o něco nižšího komfortu a kvality nahradit počítačový program. Zdroj: Sonorecords.cz

V éře Beatles, což není tak dávno, bylo nahrávání a publikování hudby výsadou nahrávacích studií. Ta disponovala kvalitní (a drahou) nahrávací technikou i zařízením na výrobu hudebních nosičů. Hudby se v historii nejvíce prodalo na gramofonových deskách, později muzikanti vydávali svá alba i na magnetických páskách nebo CD discích. Cédéčka se stala historicky posledním nosičem hudby, který měl konkrétní fyzickou podobu. V digitální době již posloucháme digitálně z paměťových médií. Ta mohou mít podobu velmi různou: od malého flashdisku až po obrovské diskové pole někde v serverovně.

A přesně tohle byl zlom, kdy hudební produkce začala být přístupná i méně vybaveným a movitým hudebníkům. K tomu, abyste nahráli hudební data na flashdisk nebo internet, potřebujete podstatně jednodušší zařízení než k výrobě gramodesek nebo cédéček. V podstatě vám stačí vaši hudební skladbu nějakým způsobem dostat do počítače.

Nákupy začínajícího zvukaře

Vaše domácí hudební studio může být podobně vybavené jako to, ve kterém nahrávali zmiňovaní Beatles nebo jiné hudební superstar. Jen vás to vybavení vyjde podstatně levněji. Stejně jako legendární čtveřice z Liverpoolu budete potřebovat nějaký mikrofon. To je jedna z mála součástek celého audio řetězce, která díky principu fungování neprošla plnou digitalizací. Mikrofony stále zpracovávají analogový zvukový signál. A dlužno říci, že už mikrofony za pár stovek jej umí zpracovat velmi slušně. Například s kondenzátorovým mikrofonem Rode NT 1 můžete co do kvality zvuku klidně konkurovat světoznámým hvězdám. Bohužel pro vás kvalita mikrofonu nezaručuje, že to, co nahrajete bude k poslechu. Podstatně důležitější jsou muzikantské kvality interpreta a k zahození nejsou ani technická zručnost a znalosti zvukaře. Pokud netušíte, jak funguje ekvalizér, nebo co udělá se zvukem kytary kompresor, bude vám i to nejdražší vybavení prakticky k ničemu.


Obrázek: Kvalitní kondenzátorový mikrofon je základním vybavením každého nahrávacího studia. Zdroj: Pixabay.com

​Nahrávání

Dejme tomu, že ale zpíváte třeba jako John Lennon. Jak potom ten skvělý hlas dostat do počítače? Mezi mikrofon a váš počítač stačí zapojit speciální převodník signálu, kterému se říká zvuková karta. Ta přemění signál z mikrofonu na digitální data, která můžete v počítači libovolně upravovat, kopírovat nebo míchat s jinými daty z jiných mikrofonů nebo linkových vstupů zvukové karty. Výrobců zvukových karet je celá řada, začínajícímu zvukaři, který chce ale kvalitní výstup, můžeme doporučit například kartu Presonus Studio 26c. Ta nejen, že dobře nahrává, ale dostanete k ní rovnou i celý balík software pro skládání, nahrávání a míchání hudby.


Obrázek: Zvuková karta Presonus STUDIO 26c umí nahrávat ze dvou zdrojů současně. Pro domácí studio je to naprosto dostatečná, a přitom finančně dostupná výbava. Zdroj: Presonus.com

Hlavně to dobře smíchat

Míchání je další fází tvůrčího procesu, kdy se z nahraných nástrojů a hlasů snažíte udělat co nejlépe znějící song. K tomu potřebujete počítač, co nejlépe hrající sluchátka nebo reproduktory a míchací program. K výše uvedené kartě dostanete nejspíš přibalený DAW (Digital Audio Workstation) software Studio One, který míchat umí velmi dobře. Opět je ale výběr na trhu dostatečně široký, mezi leadery v oboru DAW patří kvalitní profesionální produkty Cubase nebo Pro Tools. Existují ale i jednodušší programy, které dobře poslouží zejména začátečníkům, a navíc jsou podstatně levnější nebo často úplně zdarma. Jako například Audacity.


Obrázek: Pro mix i mastering existuje řada pluginů do DAW software. Mezi ty nejkvalitnější patří produkty Fabfilter. Zdroj: Audiodeluxe.com

Co je to mastering?

Mnoho začínajících hudebníků si myslí, že smíchanou písničku už mohou poslat rovnou do rádia. Ale chyba lávky! Pro veřejné šíření je potřeba nejprve zařídit, že skladby bude znít dobře nejen ve vašem počítači, ale také tam, kde si ji budou přehrávat ostatní. A to není jen tak, protože řešíte poslech na mnoha různých reproduktorech či sluchátkách se zcela odlišnými parametry, kvalitou i cenou. Mastering je velká alchymie a opravdu dobře jej umí u nás pouze pár špičkových odborníků. Zjednodušeně řečeno, masteringový specialista nahrávku zvukově vyrovná a vyčistí. Používá k tomu většinou stejný software jako při míchání, jen s jinými pluginy. A zatímco u mixu lze nastavovat každý nástroj či hlas zvlášť, tady se všechny operace provádějí už nad celou nahrávkou.

Jak to dostanu na internet?

Konečně! Máte hotovou krásně znějící skladbu. Tak honem s ní na internet… Písničku můžete opravdu zveřejnit hned. Stačí ji nahrát na nějaký server a rozeslat odkazy všude možně. Taky si ji můžete dát na vaši webovou stránku a nahrát babičce do telefonu, určitě vás bude všude chválit. 

Pokud ale chcete oslovit širší publikum než kamarády a rodinu, vyplatí se před publikováním trochu přemýšlet. Tisíce posluchačů určitě nezískáte jen z vašeho emailového seznamu. Trhu s hudbou dnes vládnou streamovací služby. Nabízejí vysílání hudby či videa dle přání uživatelů. Počty sledujících, a tudíž i vašich potenciálních posluchačů, mnohonásobně přesahují velikost vašeho soukromého adresáře. Kupříkladu největší světová videoslužba Youtube má přes dvě miliardy uživatelů měsíčně. Hudební server Spotify počítá posluchače na stovky milionů, ze kterých je přibližně 150 milionů takových, kteří si připlácejí za poslech bez reklam.


Obrázek: Streamovací služba Spotify nabízí každému hudebníkovi velmi podrobné statistiky o jeho fanoušcích. Ve svém účtu najdete nejen počty posluchačů, ale i zemi, ze které poslouchají, jejich věk, pohlaví nebo město, kde žijí. Zdroj: Spotify.com

A protože se jedná o poslech, který generuje na různých stranách zisk, je už potřeba, aby vaše skladby splňovaly určité nároky. Důležité je hlavně to, aby šlo jednoznačně identifikovat vaši nahrávku. K tomu slouží tzv. ISRC kód. Každá nahrávka publikovaná oficiálním distributorem takový unikátní kód musí mít. K vašemu songu ISRC získáte nejlépe tak, že s nějakým existujícím distributorem hudby začnete spolupracovat. U začínajících hudebníků to funguje tak, že si na serveru distributora prostě vytvoříte účet a zaplatíte nějakou drobnou částku za služby. Mezi oblíbené a relativně levné distribuční služby patří Distrokid, Amuse, Tunecore nebo Level.


Obrázek: Bez podpory na internetu a využívání moderních streamovacích služeb dnes interpret fanoušky získá jen velmi obtížně. Zdroj: Pixabay.com

Do svého distribučního účtu pak můžete písničky nahrát, každá z nich dostane svůj ISRC a vy si vyberete, na které streamovací služby skladba doputuje. Výběr je široký, pro co největší dosah byste neměli vynechat Spotify, Youtube Music, Apple Music a Amazon. Bude-li vaše skladba úspěšná, můžete se od distributora dočkat i nějakých autorských odměn. K tomu však většinou vede poměrně dlouhá a obtížná cesta plná koncertů, zkoušek a dlouhých nocí v nahrávacím studiu. :-) 

Mohlo by vás zajímat: Jak vyřešit běžné problémy pomocí digitálních technologií?

Ing. Petr Tsironis Digitální identita Digitální technologie Digitální kalendář Digitální kancelář Digitální kompetence Digitální výuka Digitální vzdělávání