Pohlédněme však stručně do historie českých silnic a dálnic, jak to s placením za naše silnice bylo dříve. Prvním rokem, kdy řidiči potřebovali pro jízdu na veřejné komunikaci něco platit, byl rok 1995. Tehdy začalo platit ustanovení silničního zákona, které předepisovalo za použití dálnic úhradu ve výši 400 Kč za kalendářní rok pro vozidla do 3,5 tuny. Větší vozidla pochopitelně platila více, pro vůz nad 12 tun byla potřebná nálepka v hodnotě 2000 korun. Výhradně nálepkové období trvalo do roku 2007, kdy bylo poprvé zavedeno mýtné pro veškerou dopravu nad 12 tun. Mýto je již od počátku evidováno elektronicky, výběr poplatků probíhal mikrovlnnou technologií za pomoci mýtných bran a mobilních jednotek umístěných ve vozidlech. Od roku 2010 byla povinnost platit mýtné rozšířena i na vozidla nad 3,5 tuny. Kromě dálnic se mýtné v České republice platí i za použití vybraných úseků silnic I. třídy.
Koncem roku 2019 byl spuštěn nový systém výběru mýta s využitím nových technologií – pohyb vozidel je sledován technologií GPS (vozidla již tedy nemusí pro evidenci projíždět mýtné brány), pro přenos dat se pak používají technologie GSM/GPRS a pro kontrolu pak mikrovlnná DRSC technologie.
TIP: Když popis místa nehody nestačí: aplikace Záchranka přináší videopřenosy
Zatímco technologie výběru mýta v průběhu doby následovala technologický pokrok, v oblasti plateb za malá vozidla se za 25 let nezměnilo nic jiného než ceny dálničních nálepek. Byl pouze rozšířen sortiment známek. S rostoucí cenou rostla i poptávka po zavedení krátkodobých poplatků, proto bylo od roku 2000 možné koupit i známku na měsíc nebo deset dnů (v určitých obdobích na dva měsíce a patnáct dnů, to se však příliš neosvědčilo).
V sousedních či jiných blízkých zemích již motoristé dávno nic na sklo lepit nemuseli (na Slovensku byly elektronické známky spuštěny v roce 2016, v Maďarsku ještě dříve), Česko tak v této oblasti začalo trochu zaostávat.
Projekt elektronických dálničních známek byl hodně diskutován odbornou i laickou veřejností, nejznámější medializovanou kauzou asi byla předražená zakázka na e-shop se známkami. To vedlo až k veřejné akci skupiny programátorů, kteří ukázali státu, že podobný systém lze naprogramovat podstatně levněji, původní zakázka byla nakonec zrušena. Přes tyto i další těžkosti byl projekt začátkem prosince 2020 spuštěn a od 1. ledna 2021 platí v Česku dálniční známky v elektronické podobě. Systém pro jejich prodej provozuje Státní fond dopravní infrastruktury.
Pořídit známku lze nejlépe na webu edalnice.cz. To lze totiž udělat kdekoliv se právě nacházíte. Jsou i alternativy, byť ne tak pohodlné:
Princip nákupu je jednoduchý: Vyberete druh elektronické dálniční známky (roční/třicetidenní/desetidenní), zadáte zemi registrace, registrační značku (SPZ) vozidla a vaši e-mailovou adresu. Pak si můžete vybrat datum počátku platnosti známky a v případě nároku na ekologickou slevu tuto slevu uplatnit. Zbývá jen známku zaplatit a můžete jezdit.
Potvrzení o úhradě dostanete na zadanou adresu. Platit je ideální kartou, protože jen tak můžete zařídit okamžitou platnost známky. V případě platby převodem bude známka platit nejdříve za 5 dnů od převodu, protože je potřeba čekat na dokončení platby a doručení potvrzení o úhradě.
Při kontrole, zda jste za použití dálnice zaplatili, se používají speciální kamery, které umí přečíst SPZ vašeho vozu. Kamery jsou statické (na kontrolních branách) i mobilní (ty jsou ve výbavě vozidel Policie ČR a Celní správy). Kamera dotazem do centrální databáze ověří, zda je k této SPZ poplatek uhrazen. Pokud není, obsluha kamery je o tom neprodleně informována a přestupek je dále řešen.
Přejeme vám šťastnou cestu bez nehod s elektronickými dálničními známkami.
Mohlo by vás také zajímat: Jak si ověřit bezdlužnost?