Počítače a internet jsou ohněm 21. století. Usnadňují nám život, pokud to s nimi umíme. Kdo chce být plnohodnotným členem naší společnosti, musí se je naučit ovládat – být takzvaně
digitálně gramotný.
Digitální gramotnost je sada dovedností potřebných k orientaci v digitálním prostředí. První z nich je schopnost zapnout počítač a kliknout myší na ikonu webového prohlížeče. Tady začíná virtuální dobrodružství, které je prakticky neko
nečné. Klíčovou složkou digitální gramotnosti je pak schopnost
najít podstatné informace, kriticky je vyhodnotit a efektivně použít.
Díky moderním technologiím může skoro všechno být rychlé a efektivní. Druhou stranou téhle mince je, že řada věcí už bez nich není možná nebo je přinejmenším značně nesnadná.
Neochota držet krok s vývojem technologií vyhání jednotlivce na okraj a komplikuje mu život. Současník odmítající nové technologie nemůže studovat, provádět bezhotovostní platby, efektivně komunikovat s úřady nebo vykonávat většinu dobře placených zaměstnání. Dokonce ztrácí i kontakt s přáteli, protože se
velké množství společenských událostí organizuje na sociálních sítích.
Pokrok naší společnosti zkrátka neroste lineárně, ale spíš exponenciálně, tedy mnohem strměji, rychlost pokroku se v čase zvětšuje, je tak rychlý, až se nám z toho točí hlava. Máme tak mnohem méně času naučit se novinkám, než měl náš prapraděd v pravěku na to, aby přijal skutečnost, že bez ohně to nepůjde.
Právě teď nás na Zemi žije více než sedm miliard. Přes 80 % nás je gramotných. V Evropě je procento gramotnosti ještě vyšší – číst a psát tu umí takřka všichni.
Schopnost orientovat se ve virtuálním světě přestává být konkurenční výhodou a stává se jen další složkou všeobecné gramotnosti. Proto je třeba ji ovládnout a ubránit se tak tzv.
digitálnímu vyloučení. Tedy situaci, kdy všichni kromě vás umí používat počítače, a vy ne. Což vás vylučuje ze středu společnosti na její okraj.