Ochrana osobních údajů a soukromí: co se jednou ocitne na internetu, to už tam zůstane
Jak chránit své osobní informace?
Nejprve se podívejme na samotnou ochranu.
Prvotním častým omylem je okamžité zadávání údajů na stránce, která nás o ně požádá. Není však vždy dobrým nápadem ihned vyplnit svůj e-mail, jméno nebo nedej bože bydliště a další důležité údaje. Ověřte si, že se jedná o
důvěryhodný web: známý, zabezpečený protokolem
HTTPS (zelená ikonka zámečku vlevo nahoře v adresním řádku prohlížeče) a má poctivě a pečlivě vypracovány
zásady ochrany osobních údajů – a ty si ideálně také přečíst, abychom věděli, jaké údaje dáváme webu do ruky.
Bohužel, času je málo a leckdy raději tyto zásady přeskočíme a rovnou odklikneme. Nemusí se to však vždy vyplatit.
Ideální je také při registraci využívat dvoufázovou autentizaci (tj. při přihlášení do služby musíme kromě vyplnění bezpečnostního hesla ještě vložit SMS kód) a pro platby přes internet využívat co nejbezpečnější možné formy plateb: ideálně skrze další službu, která zároveň slouží jako dodatečná vrstva zabezpečení. PayPal je velmi dobrou volbou, stejně jako jsou kreditní karty tradičních bank; proti krádežím či podvodům totiž bývají dobře pojištěny. Debetní karta je oproti tomu na platby v e-shopech nevhodná.
Nezapomeňme také na to, jaká data se podnikům rozhodneme sami posílat. Naprostá většina softwaru, včetně třeba operačního systému, má někde v nastavení pravidla sdílení osobních údajů a informací. Tam si lze nastavit, jaká data může firma sbírat, užívat a leckdy bohužel také předávat třetím stranám.
Anonymita je iluze
Ideální je dávat službám co nejméně osobních informací to jde. Samozřejmě, u e-shopu by bylo dost těžké nakoupit bez uvedení jména, příjmení a bydliště – registrace na jakýsi obskurní web o pěstování melounů však tyto údaje skutečně nepotřebuje. Stejně tak je zbytečné uvádět mnoho osobních informací na sociální sítě, pokud po tom tedy opravdu netoužíme. Když už, ideálně je nastavíme tak, aby je viděli jen naši přátelé a ne celá veřejnost.
Představte si, že by každý, kolem koho projdete, viděl na obrovské ceduli vaše jméno, kde jste zaměstnáni, kde bydlíte, jaký je váš rodinný stav, co jste měl ráno k obědu, jaké kapely posloucháte, na jaké akce rádi chodíte, kde se průběžně pohybujete, v jakých restauracích jíte a vůbec další Orwellovské údaje.
No, tak přesně takto vypadá digitální stopa mnoha uživatelů, kteří si to ani neuvědomují. Pokud by vám to nebylo příjemné v realitě, pak nezapomínejte, že na internetu máte šanci potkat lidi ještě nebezpečnější. Digitální svět není anonymní: bohužel, je to přesně naopak.
Rozdělme si nyní vypsané tipy do stručných, přehledných bodů, ať se v radách lépe vyznáme.
- Podezřelé nebo neznámé stránky, které po nás chtějí citlivé osobní údaje, ignorujeme.
- Při placení přes internet postupujeme opatrně.
- Dáváme pozor, jaká data firmám posíláme.
- Při předávání osobních údajů jsme ostražití a co nejúspornější: čím méně toho řekneme, tím lépe, jako ve skutečném životě.
Dobré je si také uvědomit, že i digitální data jde ukradnout fyzicky. Mějte zabezpečený přístup do laptopu a mobilu, berte na vědomí, že stejně jako peněženku nebo klíče je může kdokoliv a kdykoliv ukradnout, a pokud nebudete mít zabezpečený systém, můžete stát před opravdu velkými problémy.
Pokud se budete našimi tipy řídit, tak i při úniku dat ze služby vás celá věc tolik neohrozí – při
dobrém zabezpečení nebude útočníkovi stačit případné přihlašovací jméno a heslo; a pokud náhodou uniknou i další údaje, dostane jich zločinec do rukou co nejméně to je možné.