Hlavním rozpoznávacím znakem digitální měny je, že nemají fyzickou formu. To umožňuje okamžité transakce jako jsou například bezhotovostní převody. Rozlišujeme tzv. centralizované a decentralizované digitální měny.
V prvním případě existuje centrální bod kontroly nad peněžní zásobou, jako jsou například banky, či stát.
Elektronické peníze, které jsou definovány jako digitální ekvivalent skutečných peněz na rozdíl od decentralizovaných kryptoměn mají centralizovanou autoritu. Tou jsou často banky, či podobné instituce. Jejich výhodou je rozšířenost, zabezpečení a v dnešní době i běžná dostupnost. Elektronické peníze jsou vydané na základě vložení reálných peněz.
Decentralizace se týká hlavně kryptoměn a znamená to, že kontrola nad peněžní zásobou pochází z různých zdrojů.
Kryptoměny, jako jsou Bitcoin, anebo Ethereum, získávají stále větší oblibu v posledních letech. Mnoho zastánců kryptoměn poukazuje hlavně na jejich hlavní vlastnosti. Díky decentralizaci není žádná centrální autorita, která by mohla měnu kontrolovat pomocí vlády, či jiných institucí. Také zde není žádný prostředník a finance putují od uživatele k uživateli napřímo. Další výhodou je, že jsou celosvětové a transakce můžete poslat na druhý konec světa v reálném časem během pár vteřin. Za popularitou kryptoměn ale zajisté stojí i (pseudo)anonymní transakce, transparentnost nebo absence poplatků.
První zmínky o elektronických penězích zaznamenáváme již v polovině 90. let 20. století. Společně s rozšiřováním internetu se začaly objevovat i první internetové platební systémy. Zatímco elektronické peníze nikdy neměli tendenci nahradit reálnou měnu, kryptoměny již od svého vzniku běžnou měnu nahrazují a jsou na ní zcela nezávislé.